Příběh města České Budějovice

ARCHITEKTONICKÁ SOUTĚŽ O VÝTVARNĚ-PROSTOROVÉ ŘEŠENÍ JEDNOHO SÁLU EXPOZICE JIHOČESKÉHO MUZEA S NÁZVEM PŘÍBĚH MĚSTA ČESKÉ BUDĚJOVICE
ROK: 2014
TÝM: PETR MALÝ, MIROSLAV MALÝ, ZDENĚK CHMEL, MIROSLAV CHMEL
LOKACE: ČESKÉ BUDĚJOVICE, CZ



Hlavním konceptem návrhu je vytvoření modelu historického města v 16. století, tedy v době, kdy bylo koncentrováno uvnitř hradeb. Model přesahující životnost výstavy a sloužící i dalším generacím.

Příběh města České Budějovice je pro nás město samotné. Město tvořené svými stavbami, ulicemi, parky, předměty, lidmi. Tento příběh se dokonale zachytit nedá, dokonale se dá jen žít.  Ten příběh se neustále vyvíjí, tvoří a přetváří, pozorujeme a domýšlíme si jeho historické stopy, vnášíme své vlastní stopy současnosti. Úkolem v tomto zadání je jak tento reálný příběh přiblížit, jak ho vystavit v muzeu. Město a jeho architektura se v muzeu uchovat nedá, dají se jen prožívat. Našim cílem je přiblížit lidem jejich město a uvažování o něm, že oni jsou jeho součástí a oni jeho příběh tvoří.

České Budějovice jsou jedním z měst, které si nesou významnou stopu historie  –  tato stopa je čitelná na jeho architektuře a prostředí – Náměstí Přemysla Otakara II. s Černou věží, katedrálou a radnicí, Piaristické náměstí s klášterem, Železná panna, hradební okruh nahrazený prstencem parků či soutok Vltavy s Malší.

Myslíme si, že příběh města České Budějovice by se měl pokusit zachytit město samotné a proto nám přijde poučné a názorné ho přiblížit na modelu města. Model jako nástroj pro srovnání „malé reality s velkou realitou.“ Model jako věc konkrétní, vysvětlující a zábavná, kterou můžeme pozorovat, osahat si, chápat na ní souvislosti.

Když návštěvník vstupuje do místnosti sálu, tak se před ním otevírá dvojí pohled na město – město reálné za oknem a město na modelu před ním. Umístění modelu doprostřed místnosti přidává její výjimečné, dominantní, nástupní pozici. Naplň její expozice odpovídá její důležitosti, neboť zahrnuje  nejstarší kořeny města, jeho vznik  – model historického města z doby, která mu dala jeho nejcharakterističtějí podobu a nasměrovala jeho další vývoj – soudobé dění, aktuální výstavy. Návštěvník je zde tedy seznámen s městem samotným, jeho minulostí a současností a vydává se do dalších místností objevovat historii, zachycenou v podobě exponátů a dochovaných předmětů.

Půdorys sálu s návrhem výtvarně-prostorového řešení expozice

Náš návrh – náš architektonický vstup do této místnosti se snaží jít v duchu výstavy – trvajícím tvořivém příběhu. Vytvořit něco soudobého ve starém. Dotvořit nové poslání této místnosti – pracovat s jejím prostorem, doplnit ho, ale nenarušovat ho - zachovat jeho celistvost a její vnímání. Vytvoření konstrukce, ze které se dá pozorovat model z nadhledu, obrazy na stěnách, výhled na město. Z  hlediska provozního uspořádání dělí konstrukce novotvaru místnost na tři části:    nejstarší období – model – aktuální výstava. Toto rozdělení místnosti, jím vymezené prostory,jejich proporce  se snaží navodit atmosféry dřívějších atmosfér kunstkomor, zároveň tyto výstavní části z praktického a pocitového hlediska přiměřeně oddělit. Motiv prázdného kruhu vynechává v konstrukci místo průhledu, pozorování, mysteriozitu. Samotná konstrukce je dřevěná, postavená na podlahu řešené místnosti. Je to konstrukce technicky i ekonomicky nenáročná a přitom pracuje s prostorem sálu - doplňuje ho a harmonicky s ním souzní.

Samotná myšlenka soutěžního návrhu - nikoli virtuální, nýbrž  konkrétní, reálný návrh s reálnou atmosférou dal vzniknout i metodě zpracování návrhu – zkonstruování si vlastního fyzického modelu místnosti a v něm domýšlení příběhů, které bude výstavní sál vytvářet.

Celkové výtvarně-prostorové řešení expozice v sálu / Perspektivní pohled

Vyjádření poroty:

"Návrh nabízí monumentální vstup do sálu a klade velký důraz na model města, který je možné sledovat i z vloženého podlaží. Kladem návrhu je, že zakomponoval „mimoúrovňový“ pohyb návštěvníka po výstavě/expozici. Pohled z výšky by mohl přinést zajímavé momenty sledování expozice.

Model však představuje také riziko více nákladů a expozice s tím nepočítá. Podobný pohled na České Budějovice může vidět návštěvník z nedaleké Černé věže. Velikost modelu a schodišť způsobuje, že nezbývá místo pro samotné exponáty. V návrhu není rozpracován způsob instalace ani umístění objemných trojrozměrných předmětů (cechovní truhly ad.), u nichž nelze z povahy věci předpokládat, že budou instalovány závěsným, popř. policovým systémem na svislé ploše zdi. Navržený způsob instalace výtvarných děl až do výšky stropu nenabízí jasnou představu o tom, zda bude zajištěna dostatečná viditelnost exponátů. Velmi diskutabilní jsou bezpečnostní hlediska návštěvnického provozu na vyvýšené konstrukci nad modelem města (pohyb a bezpečnost zejména skupin osob / školní třídy). Z konstrukčního hlediska se zdá být tloušťka vloženého stropu poddimenzovaná, v reálných rozměrech by řešení nebylo tak elegantní. Kunstkomoru by měla představovat jedna z třetín místnosti, zamýšlené atmosféry se ale dosáhnout nepodařilo."