Malý Chmel blog: Dům umění České Budějovice / 2. část

DIPLOMOVÁ PRÁCE
ROK: 2012-2013
VEDOUCÍ PRÁCE: PROF.ING.ARCH IVAN RULLER
LOKACE: ČESKÉ BUDĚJOVICE, CZ
CENA BOHUSLAVA FUCHSE ZA NEJLEPŠÍ ATELIÉROVÝ PROJEKT ZS 2012-13
CENA DĚKANA FA ZA NEJLEPŠÍ DIPLOMOVOU PRÁCI
NOMINACE NA YOUNG ARCHITECT AWARD 2013

DŮM UMĚNÍ ČESKÉ BUDĚJOVICE / 1. ČÁST »

Odkrytá Mlýnská stoka a Rybní nábřeží s Domem umění

Vývoj projektu

Práci jsem rozdělil do dvou semestrů, kdy v zimním jsem se zabýval výběrem vhodných lokalit; vytipováno bylo 8 míst vhodných pro přeměnu, ze kterých nakonec vzešly 3 testovací projekty zpracované do úrovně urbanistického konceptu.

Následně na základě této práce jsem na začátku letního semestru zvolil jednu konkrétní lokalitu – Senovážné náměstí – a původní vizi jsem rozvedl do projektu diplomové práce. Argumenty, které rozhodly ve prospěch této lokality, vzešly jednak z mojí úvahy nad projektem a jeho prostorovými možnostmi, z úvahy nad přínosem projektů veřejnému prostoru města a taktéž z reakcí veřejnosti (projekt ze zimního semestru se objevil v médiích a byl vystaven v prostorech českobudějovické radnice).

Schwarzplan centra města s návrhem

Senovážné náměstí a jeho historie

Senovážné náměstí, dobytčí trh, Viehmarkt, Viehmarktplatz, am Viehmarkt, Heuwaagplatz, náměstí Arcivévody Karla Františka Josefa, Erzherzog Karl Franz Josef-Platz, Masarykovo náměstí, Švehlovo náměstí, Horts Wessel-Platz, Stalinovo náměstí, náměstí 1. máje- rozsáhlé veřejné prostranství, přiléhající od jihovýchodu k historickému centru města. V jeho západní části existovala ve 14. století Rybní ulice, podél níž volně protékala Mlýnská stoka. Do prostoru před Svinenskou bránou bylo v polovině 16. století přeneseno popraviště. Ve 2. polovině 18. století začala vznikat souvislá obvodová zástavba, převážně přízemní, mj. objekt pozdějšího zasilatelství Ferus. Před Svinenskou branou stála u výpadové komunikace barokní socha Panny Marie. Počátkem 19. století se na prostranství konaly dobytčí trhy, 1829-1913 zde působila městská nemocnice. Roku 1876 byl na konci Rybní ulice postaven objekt pro mužstvo městské policie; na rohu s Lannovou řídou vznikl 1871 tzv. Vyšebrodský dům. Do roku 1921 zde probíhaly pravidelné trhy se zeleninou, ovocem, senem a slámou; podle městské váhy, která sloužila k vážení vozů se senem, vznikl název Senovážné náměstí.
Na přelomu 19. a 20. století se zcela změnila severozápadní a západní fronta náměstí výstavbou kostela svaté Rodiny, sirotčince a muzea; v těchto místech vzniklo kino Royal. Plochu bývalé městské nemocnice zaujala 1915-1918 budova hlavní pošty, před níž byl roku 1925 umístěn meteorologický sloupek od sochaře Jana Vítězslava Duška (1891 až 1966). Roku 1928 byl na Senovážném náměstí odhalen pomník plukovníka Josefa Jiřího Švece (1883 – 1918).
Zásadními úpravami prošlo náměstí v průběhu 50. a 60. letech. V letech 1953-1954 v souvislosti se stavbou Krumlovského mostu byl demolována část zástavby Rybní ulice a zřízena frekventovaná komunikace po jihovýchodní straně. Mezi rokem 1961 až 1966 byla na rohu Žižkovy třídy postavena budova někdejší Krajské odborové rady a rozlehlou plochu uzavřel Dům kultury Metropol, dokončený 1971. Kolem poloviny 60. let proběhla celková úprava S. n., demolice někdejšího policajtského domu a zbytku zástavby Rybní ulice, překrytí koryta Mlýnské stoky a nová zádlažba plochy. Rozloha námestí se tím přibližně zdvojnásobila a otevřel se pohled na zadní průčelí Jihočeského muzea. Došlo také k demolici několika domů na východní straně Senovážného, jejichž místo zaujal 1968 Dům služeb (S. n. č. 9). Na upraveném prostranství byl 1972 odhalen pomník Vladimíra Iljiče Lenina., odstraněný roku 1990. Roku 1996 bylo na S. n. č. 1 postaveno nové zdravotnické zařízení s lékárnou.

Zdroj: Encyklopedie Českých Budějovic. 1. vyd. České Budějovice: Nebe, 1998, s. 447-448

Senovážné náměstí od jihu, přelom 19. a 20. stol., sbírka J. Dvořáka, Zdroj: Encyklopedie Českých Budějovic

Senovážné náměstí 1965 (vlevo) a 1946, Zdroj: facebook Česko na starých fotografiích

Realizovatelnost projektu

Současný stav

Řešené území Senovážného náměstí je jedním z urbanistických problémů centra města. V současnosti se nejedná ani o náměstí ani o park, pouze o rozsáhlou travnatou plochou a parkoviště. Tento prostor je pro jeho uživatele težko definovatelný.

Lokalita se nachází mimo gotickou strukturu centra města na místě bývalých hradeb, které se po jejich zrušení stalo parkem. Sousedí se solitérními budovami Jihočeského muzea, spolkového domu Slavie či pošty. V blokové zástavě centra se pak nachází Biskupské gymnázium a kostel Svaté rodiny.

Současný stav

Scénář změn lokality

1. Rybní nábřeží

Jedním ze základním východisek návrhu je odhalení zakrytého vodního toku - Mlýnské stoky a snaha o maximalní využití jeho potenciálu pro veřejný prostor. Břehy jsou navrženy jako pozvolné se schody a břeh navazující na park je elegantně zvlněn, čímž jsou vytvořeny příjemná zákoutí pro neformální setkávání. Nábřeží pak graduje kostelem Svaté rodiny. Realizace odkrytí toku je možná prakticky okamžitě s přiměřenými náklady. Jméno je převzato z původní zbořené ulice.

1. Rybní nábřeží

2. Dočasný park na Senovážném

Prostor navazující na odkrytou Mlýnskou stoku v severovýchodní části řešeného území. Přestavba existujícího parku vzhledem k novým urbánním návaznostem. Minimální investiční náklady.

3. Osa

Pohledové a komunikační propojení Spolkového domu Slavie se Senovážným náměstím; mostem přes Mlýnskou stoku a kolem jižní fasády budovy Jihočeského muzea. Minimální investiční náklady.

2. / 3. Dočasný park na Senovážném s osou směrem ke Slavii

Body 1-3 snadno okamžitě realizovatelné.

4. Parkoviště

Reakce na obtížnou situaci s parkovacími kapacitami v centru města; vybudování podzemního parkoviště o kapacatě 159 (či 310 - 2 podzemní podlaží) automobilů, tedy o 50% (o 190%) vyšší než současné nadzemní. Vjezd do garáží se nachází na západě, z ulice Dukelská, se snadným napojením na páteřní komunikaci Lidická a nezatěžuje tak ulici Jirsíkova, do které jsou orientovány učebny Biskupského gymnázia. Nutnost vyšší investice ze strany města či soukromého subjeku, vzhledem k nedostatku parkovacích kapacit je investice návratná.

5. Obsluha páteřní zastávky MHD

Výstup z garáží při ulici Lidická je začleněn do podélného přízemního objektu s průchozí pasáží. Tento objekt teží z přítomnosti frekventované zastávky MHD a je možností pro komerční pronájem kiosku s tiskem, rychlého občerstvení, restaurace a veřejných wc. Dům urbanisticky vychází z původního objektu zbořeného v 60. letech 20. století a odděluje Senovážné náměstí od dopravně frekventované Lidické.

4. / 5. Parkoviště a služby

Body 4-5 realizovatelné jako komerční investice.

6. Dům umění

Objem novostavby Domu umění respektuje délku neorenesanční budovy muzea a vytváří jí přirozený protipól. Na rozdíl od ní je ale spíše horizontálního charakteru a celkově je novostavba nižší než stávající okolní budovy. Kostel Svaté rodiny tak tvoří vertikální dominantu nově vzniklého Rybního nábřeží s nímž je novostavba rovnoběžná. Díky tomu je uvnitř vytvořeno lichoběžníkové atrium. Při pohledu z Lidické třídy Dům umění převyšuje spolu s muzeem nižší podélný objekt při zastávce a dává tušit nově vzniklý prostor.

7. Senovážné náměstí

Nový městský prostor, do kterého je orientováno Jihočeské muzem svým hlavním vstupem a kavárnou, gymnázium většinou učeben, nová restaurace u zastávky, výstup z podzemních garáží s předsazenou střechou a nový Dům umění hlavním vstupem a pronajímatelnými ateliery. Nabízí se zde možnost letní venkovní výuky gymnázia, dočasné instalace spojené s výstavami v galerii či prostor pro posezení ve stínu aleje mladých bříz.

6. / 7. Dům umění a náměstí

Body 6-7 realizovatelné jako veřejná investice.

Začlenění do struktury města

Situace širších vztahů

Plán řešení Senovážného náměstí

Plán řešení Senovážného náměstí - detail

4. Novostavba Domu umění

Perspektiva z Jirsíkovy ulice

Galerie jako ikona? Nikoliv, aktivátor veřejného prostoru a prostor pro umění

Detail atiky

Základním východiskem návrhu galerie byla reakce na urbánní prostředí; vztah města, architektury a umění – atraktivní dům, který však nebude degradovat umělecká díla svou přílišnou ikoničností – muzeum jako místo vzájemné interakce umění a veřejnosti. V úrovni 1. NP je tak například vytvořen volně přístupný veřejný prostor určený pro malé dočasné výstavy napojený na kavárnu.

Živoucí galerie – část plochy domu umění je zamýšlena jako prostor pro pronajímatelné ateliery a výtvarné dílny. Tento koncept by měl přinést život do domu umění I v jiných dimenzích než je návštěva výstavy či kavárny. Zároveň by mohl přispět k ekonomické udržitelnosti provozu.

Klenby a atrium

Prostorově jsou konceptem dvě zaklenuté lodě, první rovnoběžná s budovou muzea, druhá rovnoběžná s Mlýnskou stokou, mezi nimiž vzniká lichoběžníkové atrium. Dále se taktéž v meziprostoru nacházejí vertikální komunikace. Dům je strohý, na okolí působící horizontálně, interiéry vynikají zaklenutým prostorem.

Materialita

Vzhledem k použitému konstrukčnímu materiálu je Dům umění ponechán v surovém stavu a do centra města přináší dusud nevídaný prvek – pohledový beton. Jeho poetika stojí v protipólu k pestrobarevným historizujícím fasádám a symbolizuje snahu o střídmost a nezakrývání obsahu. Dům je střídmým nositelem umění.

Příčný řez

Podélný řez

Schéma osvětlení a vnitřního klimatu

Provoz

Provozní schéma

Hlavní vstup se nachází v úrovni atria 1.PP, kam se návštěvník dostává po rampě z náměstí. V podzemním podlaží se nachází prodej vstupenek a informace, dále pak menší designový obchod, šatna i toalety. V 1.PP je též situována multifunkční místnost pro přednášky I studium a výtvárná dílna. V této úrovni dům navazuje na garáže umístěné pod náměstím. Rampou se návštěvník dostává do 1. NP, kde se nachází již zmíněná kavárna a menší výstavní prostor. Eskalátor pak směřuje z tohoto prostoru do 2.NP, kde je navržen systém prolínajících se místností s různými výstavními podmínkami - co se týče jejich velikosti či osvětlení. Vše může být modifikováno v závislosti na konceptu kurátora. Zpět do 1.NP se lze dostat eskalátorem či rozměrným schodištěm při jižní stěně objektu. To může sloužit i jako hlediště pro případné videoprojekce. Na tento prostor navazuje velkorysá velká hala vhodná pro individuální inslace vetších měřítek.

Světlo

Osvětlení v galerii není striktně definováno. Ve velké hale I v 2.NP je možnost přirozeného horního difuzního světla díky světlíkům v klenbě. Ty lze v případě potřeby zatemnit žaluzií a spolehnout se pouze na umělé osvětlení. To bude distribuováno ze světelné rampy na stěně jednak bodově na umělecká díla, ale též nepřímo odrazem světel orientovaných nahoru do kleneb.

Konstrukční řešení a technologie

Budova je navržena jako železobetonová monolitická konstrukce. Obě lodi jsou dilatované, přičemž klenba spolu s atikovými stěnami a žebry tvoří tuhý prvek, který spočívá na železobetonových stěných s otvory různých rozponů. Založení je zamýšleno na pilotech.

Přívod čerstvého vzduchu a tepelná pohoda v galerii je zajištěna vzduchotechnickým systémem spolu s aktivním betonem, kdy jsou betonové kostrukce temperovány či chlazeny. Instalace vzduchotechniky se nacházejí mezi atikou a klenbou a jednotka v prostoru mezi loděmi.

Protipovodňová ochrana domu je navržena na stoletou vodu.